Přeskočit na hlavní obsah

DOPRAVA V ŘECKU

Zdravím z Řecka po dlouuuhé době s novým článkem! Jelikož mi chodí a chodilo spoustu zpráv, ať zase něco tvořím a píšu (protože co si budem, Řecko je pro nás Čechy občas jedna velká absurditka a kord pro Péťu, který se těch absurditek děje prostě víc, protože to jakýmsi záhadným způsobem přitahuje), rozhodla jsem se blog zase trochu oživit s tématy každodenního života a nástrah v Řecku. 


Těch témat o kterých bych ráda psala jsou mraky, nicméně rozhodla jsem se vybrat to (pro mě v posledních dnech nejaktuálnější) a to jest téma "Doprava v Řecku." 


Kdo v Řecku nebyl, jistě nechápe, co na tom může být probůh tak zajímavé. Ale pravdou je, že už jen z týdne na dovolené tady poznáte, že ta doprava tu dosti pokulhává. Obzvlášť pokud se vydáte na ostrov (a hlavně Krétu) a nedej Bože chcete jet na nějaký výlet autobusem. A jestli přemýšlíte o práci v Řecku, tak si buď pronajměte byt přímo naproti vašemu pracovišti a nebo rovnou auto, protože říkám vám na rovinu - s autobusy nemáte šanci. 

Proč?


Ne jednou se mi stalo, že jsem do práce (odkazuji na moji tehdejší práci v Řecku) buďto já nebo někdo z mých kolegů přijeli pozdě. To totiž takhle stojíte na zastávce a ačkoliv jste si na internetu našli jízdní řád (pokud ho vůbec pro vaši zastávku napsali - pro ty malé ve vesničkách je totiž ani nevydávají), který říká, že autobus přijede v 15:00, záhy zjistíte, že přijede kdykoliv, jen ne v 15:00. Když se na jízdní řád zadíváte pozorněji, zjistíte totiž, že ten samý čas napsali i na 5 zastávek v okolí té vaší. Pro ty před i po ní. Standardní čekací doba je tedy 15-20 minut, v nejhorším případě i půl hodina. 

Ovšem ani když si v tom úmorném vedru vystojíte těch 20 extra minut, nemáte jistotu, že vám autobus zastaví. Když se totiž řidiči nechce dát noha z plynu, tak prostě nezastaví, máte smůlu, přijede další. To samé platí, když je autobus narvaný. 


Obvykle v krétských autobusech (dálkové autobusy - provozuje je krétská společnost KTEL) jezdí s řidičem i "průvodčí", který za jízdy prodává jízdenky. Když autobus zastaví v zastávce, průvodčí vykoukne, zahlásí cíl autobusu a rozhodne, koho pustí dovnitř a koho nikoliv. Jednou se mi tedy stalo, že jsem čekala na zastávce v jedné vesnici společně s nějakými turisty - 4člennou rodinou. Když autobus zastavil, průvodčí vylezl, zmapoval situaci a zeptal se, kam kdo jede a kolik nás je. Jelikož jsem cestovala sama, odpověděla jsem mu řecky, že jedu do města. Rodinka vedle mě měla stejný cíl. Ale mělo to jeden háček - mluvili anglicky a byli to "kseni" - cizinci. Ti přece můžou počkat. Průvodčí těžko říct jestli v domnění, že jsem Řekyně, nebo jestli jsem byla sama, vzal pouze mě a rodince naznačil, ať počkají. Já nastoupila a autobus okamžitě zavřel dveře a odjel. Rodinka nechápala. Well, welcome to Crete. Vítejte na Krétě, kde pravidla a logika jsou pro většinu obyvatel cizí slovo. 


Jestli si myslíte, že mít auto na Krétě vás spasí, tak ani s tím to není zrovna 2x slavné. Nutno však podotknout, že pokud máte v Řecku auto, máte o moc jednodušší život. Strašně moc jednodušší. V Česku se dostanete autobusem, tramvají, metrem či vlakem vesměs všude, na Krétě je však běžné, že vystoupíte na hlavní silnici a musíte kráčet ještě dobrý 2 kilometry k vašemu cíli. Ve vedru. Čtyřicetistupňovým vedru. 

Tak a teď kde vězí ten problém s těmi auty? Když pomineme skutečnost, že některé dopravní předpisy jsou odlišné jako např. opačná přednost na kruhovém objezdu, se zdá řízení na Krétě (teď nikoliv v Řecku jako takovém) poměrně brnkačka. Když se však dozvíte, že dobrá čtvrtka řidičů na řeckých silnicích nemá (z nejrůznějších důvodů) řidičský průkaz - ať už proto, že jim ho sebrali za jízdu pod vlivem (v Řecku VELMI ČASTÝ problém) nebo za chybějící technickou (tzv. ΚΤΕΟ = česky STK) či telefonování za volantem (ano, tohle se tu strašně řeší), hned si řízení na Krétě rozmyslíte. Nemluvě o těch neuvěřitelně úzkých obousměrných uličkách, které by v Česku automaticky dostali označení jednosměrka. 

To, že se řidičák odebírá za x let propadlou technickou, není žádným překvapením. Běžně tu jezdí auta z roku raz dva, starší než já a tak si tak říkáte, jak to ještě vůbec může startovat? 


A teď vám dám otázku. Myslíte, že Řeky odradí odebraný řidičák? 

Samozřejmě, že...

...NE. 

Dokonce i já mám v Řecku několik známých, kteří prostě jezdí i bez papírů. Ačkoliv když si přečtete těch pár prvních odstavců, v konečném výsledku se jim opravdu nemůžeme divit, že se nechtějí potýkat s noční můrou ala KRÉTSKÉ AUTOBUSY. 


Výše zmíněné však platí o Krétě. Když pojedete do Athén, budete až příjemně překvapeni, jak moc na čas tam ty autobusy a metro jezdí. Skoro jak kdybyste ani nebyli v Řecku. Když jsem se na to zeptala mojí kamarádky Řekyně, odpověděla mi, že to je prý kvůli tomu, že je v Athénách parlament a tak to tam musí šlapat, aby se neřeklo. 


A to je další věc. Není Řecko jako Řecko. Athény, Soluň vs. ostrovy je markantní rozdíl. A ostatní řecké ostrovy vs. Kréta je rozdíl. Po mých několikaletých zkušenostech z Kréty už jsem přesvědčená o tom, že je to prostě a jednoduše neoficiální autonomní oblast. A to ve všem. Neplatí pro ně pravidla vydávané řeckou vládou a obzvlášť ne ty související s covidem. Celkově většina Kréťanů ke covidu přistupuje jako k běžné chřipce. (Opět totální rozpor se Soluní, kde lidi i na ulici nosí roušky ve 40 stupňovém vedru.) Kouření za volantem zakázáno? Neplatí na Krétě. Kouření uvnitř barů? Neplatí na Krétě. Roušky ve vnitřních prostorech? Neplatí na Krétě. Pravidla silničního provozu? Opět neplatí na Krétě. 


Mimochodem věděli jste, že na Kypru (narozdíl od Řecka) se jezdí na tzv. anglický způsob, tj. na levé straně? 


Ale o detailnějších rozdílech mezi Krétou a zbytkem Řecka zase jindy. :-)


Na závěr obrázek pro pobavení (nebo ne?)



Když se chceš zbavit auta, prostě ho vyhoď do popelnice... :-)


Komentáře

  1. No jako mně přišla doprava v Řecku fakt šílená. Prostě taková ta typická jižanská, kde jede ten, kdo má silnější klakson a větší odvahu. Měli jsme tam půjčené auto a v Athénách jsem byl fakt rád, že naše cestovní pojištění pokrývalo i škody způsobené na silnici ať už námi, nebo nám. ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Raději půjčka na bydlení v Řecku než půjčka na drahé auto kdekoliv v jižních regionech. Já to tam mám docela proježděné, ale občas jsou to fakt galeje. No, co si budeme povídat. Jižani nejsou zrovna nejohleduplnější řidiči a zatímco my si u nás dáváme poctivě přednost a vlastně se na těch silnicích docela respektujeme, Řek vám vjede z vedlejší na hlavní bez přednosti a ještě vás u toho vykřičí. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Každý rok jezdíme celá rodina do Řecka, ale letos nás čeká dovolená v Chorvatsku, na kterou se velice těšíme. S manželem si chceme pořádně odpočinout u moře, ale také se chceme věnovat turistice, abychom poznali krásy téhle země. Děti se zase nejvíce těší, že ochutnáme místní kuchyni, která pravděpodobně bude stejná jako ta v Řecku.

    OdpovědětVymazat
  4. Jako tohle by asi nebylo moc pro mě. Jako mám ráda třeba prodej karavanů a jezdíme hodně právě s karavanem, ale Itálie a celkově jižanské státy jsou teda peklo a tam řídí manžel. Prakticky výhradně manžel. A to jsme měli ještě půjčené auto na Sicílii a tam je to úplná divočina. Jak kdyby tam přestaly platit předpisy.

    OdpovědětVymazat
  5. U nás to občas taky není takový med, jak si všichni myslí. Ale je pravda, že ten jih je občas docela šílenost a člověk si na to musí zvykat. Na druhou stranu tam ale vidím obrovský respekt jednoho vůči druhému. No, ale my teď jezdíme hlavně po Čechách. Hledáme různé pronájem srubi a tak nějak celkově si vybíráme. A musím říct, že je tu u nás fakt spousta krásných míst.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Byt hrůzy aneb tvůj nový domov

Na začátek bych jen chtěla podotknout, že se tímto článkem v žádném případě nesnažím poškodit jméno hotelu, z toho důvodu ani nezmiňuju konkrétní jména. Píšu to spíš jen jako varování, jak to může být s prací v zahraničí, a že ne všemu se dá věřit, kord, když jedete na vlastní pěst, bez agentury či cestovky. Tahle situace pro mě byla trochu traumatická a v tomto článku se zdeka nedá vyjádřit reálná skutečnost. Jsou zkrátka věci, který byste si nejradši občas vymazali z hlavy. Co můžu ale s jistotou říct je, že mi tahle zkušenost strašně moc dala, otevřela oči a naučila mě se osamostatnit, nešílet, nezoufat, nevzdávat se, hned nebrečet a nehroutit se. Takže většina papírů hotová, následovalo podepsání smlouvy. Tak jsem se na to těšila, že mi bylo úplně jedno, že je to celý v řečtině a rozumim tak půlce toho, co je tam napsaný. Stala jsem se oficiálně zaměstnancem hotelu. (Pro ty z vás, co to neví nebo nepostřehli, pracovala jsem na pozici recepční a Guest Relations Agent.) Den

Práce a život na Krétě - šok, radost, noční můra?

Pracovní podmínky v řeckém zaměstnání na ostrově v hlavní turistické sezóně...  ...se většině Čechů budou zdát snad až nereálné. Práce 30 dní v měsíci, s jedním, maximálně dvěma dny volna, až ve 40 stupňovém vedru, 8-12 hodin, a takhle pořád dokola od dubna do konce října. Pak následuje zima. Buďto jste si našetřili dost přes léto a můžete v zimě cestovat, odpočívat a pobírat podporu od státu, v opačném případě musíte v tomto koloběhu pokračovat a třeba jít pracovat na olivové plantáže. Pokud jste měli zrovna smůlu a váš dědeček nevlastnil a tudíž vám nemohl odkázat žádná olivová pole, abyste mohli vy zaměstnávat ostatní na jejich obdělávání, budete muset opět poslouchat řeckého šéfa. A řeknu vám, to nebývá žádný med. Opět se vracím do roku 2019. Pokusím se vám přiblížit mé běžné pracovní dny v hotelu v Řecku v hlavní turistické sezóně. Článek může sloužit i jako otevření očí, že ne vždy se všechno zdá tak růžové jako v dovolenkovém ráji. Hotel, ve kterém jsem pracovala se prezentoval

Řecké lásky

  Řecké lásky – vydrží Češka chodit s Řekem a naopak? Než začnu s touto mou osobní kategorizací, ráda bych podotkla, že ne každý Řek se dá zařadit do níže zmíněné kategorie a že existují i opravdu hodní a pozorní jedinci. Tak jako v Česku a všude možně ve světě, i v Řecku jsou lidé dobří i špatní. Nicméně za ty roky v Řecku jsem se buď setkala, randila anebo pracovala s různými typy mužů a všichni měli do jisté míry něco společného (proto to mé osobní rozřazení na základě mé vlastní zkušenosti, rozhodně to nemusí být pravidlem). 1. typ – MAMAKIAS (mamánek) Nejčastěji se s nimi setkáte na ostrovech, kde panuje poklidná atmosféra a tradice rodiny. Jak je poznáte? Jednoduše. Maminka jim volá třeba i 5krát denně. Neberte mě špatně, je samozřejmě naprosto v pořádku, když má maminka ráda svého syna a pravidelně si s ním volá, ale ne, když je mu 35 a ptá se ho, zdali již jedl a co a zdali mu to stačí a s kým, a jak se vyspal, a jestli nepotřebuje navařit nebo vyprat. Znala jsem jednoho