Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Práce v zahraničí je prostě sen

První pracovní den Tak schválně, jak myslíte, že ten můj první den v práci v Řecku proběhl? Samozřejmě typicky po řecku. Chaos. Nikdo, nic, proč, jak, kde, kdy, zítra, Bůh to zařídí, když Bůh dá. Bylo super, že jsem měla od soboty nastoupit do práce. Jenže já ani nedostala žádnou informaci o tom, v kolik se mám dostavit, kde si mám vzít uniformu, ke komu se mam hlásit a co mam sakra dělat. Když jsem den předem šla za manažerem, kterého jsem nemohla celý den sehnat, až večer v 6, zařval na mě, co si to dovoluju řešit tyhle věci takhle pozdě, zašel do kanceláře a třískl přede mnou dveřmi. Tak dobře, nemá náladu, vyřešíme to ráno, pomyslela jsem si tehdy. Ráno jsem vstala v 6, a vydala se kilometrovou cestou do hotelu a nevěděla jsem, co mam vůbec dělat. Napadlo mě zavolat front office manažerce, která mě měla ve výsledku na starost a měla jsem na ní číslo. Problém byl, že jsem jí volala v 7 ráno a očividně jsem jí vzbudila. Tudíž ani od ní jsem se nedočkala nějaké pořádné informace (…
Nejnovější příspěvky

Záchrana

Γεια σας, jsem zpět s novým článkem 😊 Zprvu bych chtěla nějak hromadně odpovědět na nejčastější dotazy týkající se minulého článku, které jsem dostala na Instagram, a napadlo mě, že možná víc lidí by zajímalo to samé.

1. Asi nejčastější dotaz. Já bych se sebral/a a jel/a hned domů být na tvém místě, proč jsi to neudělala? Protože pracovat v Řecku byl vždycky můj sen a když se mi konečně začínal plnit, nechtěla jsem to jen tak lehce vzdát. Věřila jsem, že celá ta záležitost s bytem je jen malý zádrhel, který se překoná.
2. To jsi chtěla jít s tou matrací 30km až domů? Ne, nechtěla, jen jsem chtěla jít do přístavu a tam počkat, dokud bych nechytila taxíka :D
3. Proč by tě do MHD nevzali s matrací? Eeeh, protože Řecko. Jednalo se o dálkové autobusy, ne tak docela MHD. A prostě v Řecku jste rádi, když vám ten autobus vůbec zastaví a vezme vás, natož aby bral nějaké vaše větší věci (o MHD v Řecku později, to je taky dost slušná absurditka).
4. Co bys dělala, kdyby tehdy nebylo inzerátu…

Byt hrůzy aneb tvůj nový domov

Na začátek bych jen chtěla podotknout, že se tímto článkem v žádném případě nesnažím poškodit jméno hotelu, z toho důvodu ani nezmiňuju konkrétní jména. Píšu to spíš jen jako varování, jak to může být s prací v zahraničí, a že ne všemu se dá věřit, kord, když jedete na vlastní pěst, bez agentury či cestovky. Tahle situace pro mě byla traumatická, a psaní tohoto článku pro mě nebylo nejlehčí. Zdaleka se tím nedá vyjádřit reálná skutečnost. Jsou zkrátka věci, který byste si nejradši občas vymazali z hlavy. Co můžu ale s jistotou říct je, že mi tahle zkušenost strašně moc dala, otevřela oči a naučila mě něco, co bych se v Česku naučila až třeba během 10 let. Naučilo mě to se osamostatnit, nešílet, nezoufat, nevzdávat se, hned nebrečet a nehroutit se.

Takže většina papírů hotová, následovalo podepsání smlouvy. Tak jsem se na to těšila, že mi bylo úplně jedno, že je to celý v řečtině a rozumim tak půlce toho, co je tam napsaný. Stala jsem se oficiálně zaměstnancem hotelu. (Pro ty z vás, co…

Jméno otce, prosím!

„Το όνομα του πατέρα σας, παρακαλώ.“ Jméno vašeho otce, prosím. Asi nejčastější a úplně první věta, kterou uslyšíte, když jdete na řecký úřad. Bez toho nemůžete dostat papíry. Po tom, co jim řeknete, že teda tatínek se jmenuje tak a tak, jeho datum narození, atd, atd, tak vás všude zaevidují s tatínkovo jménem, prakticky vás přejmenují tím, že k vašemu (úřednímu?) jménu přidají patronymum. Pro Středoevropany nepochopitelné. „Proč po mě sakra chtějí jméno otce? Co je jim do toho?“ jako bych je slyšela. Pravdou je, že to má co do činění s pravoslavným náboženstvím. Možná jste něco podobného slyšeli v souvislosti s Ruskem, no tak v Řecku to funguje podobně.
Po příjezdu do hotelu mi bylo oznámeno, že jsem prý nedala včas vědět v který den přesně přijedu (HAHAHA, s tím učetním jsme si psali co týden a věděl o tom s 2 měsíčním předstihem, nevermind), a že pro mě nemají nic připraveného, proto zůstanu pár dní bydlet v hotelu. Ok, no tak proč ne, přece jenom jsem tohle docela ocenila. Manaž…

Welcome to Greece aneb první úřady

Γειά σας přátelé,
takže jelikož spousta z Vás mi v létě (během mého letního útěku do Řecka) psala hodně pozitivní reakce na moje vlogy na Instagramu, a celkově to spoustu lidí oslovilo a bavilo, rozhodla jsem se psát takový řekněme blog, zkrátka články o tom, jaký to pro mě celý bylo. (Protože buďme upřímní, v těch vlozích jsem vám prakticky neřekla vůbec ani půlku z toho, co jsem tam zažila, heh) I když letos se (ač k mému velkému zklamání) do Řecka pracovně nejspíš nedostanu, tak si na to aspoň ráda (nebo nerada?) zavzpomínám. Pracovat a žít v Řecku pro mě bylo už od takových třinácti let největším snem. Můj pokoj jsem zdobila řeckýma vlajkama, fotkama z dovolený a těšila se, až mi konečně bude 18, budu mít po maturitě a v létě si pojedu splnit sen. Všichni se mě ptáte, jak jsem se vůbec k takový práci v Řecku dostala. Chtěla bych podotknout, že jsem nejela přes žádnou agenturu nebo zprostředkovatele, prostě jsem si sama samotinká sehnala práci v Řecku, v hotelu, kam jsem každý r…