Přeskočit na hlavní obsah

Práce v zahraničí je prostě sen


První pracovní den
Tak schválně, jak myslíte, že ten můj první den v práci v Řecku proběhl? Samozřejmě typicky po řecku. Chaos. Nikdo, nic, proč, jak, kde, kdy, zítra, Bůh to zařídí, když Bůh dá.
Bylo super, že jsem měla od soboty nastoupit do práce. Jenže já ani nedostala žádnou informaci o tom, v kolik se mám dostavit, kde si mám vzít uniformu, ke komu se mam hlásit a co mam sakra dělat. Když jsem den předem šla za manažerem, kterého jsem nemohla celý den sehnat, až večer v 6, zařval na mě, co si to dovoluju řešit tyhle věci takhle pozdě, zašel do kanceláře a třískl přede mnou dveřmi. Tak dobře, nemá náladu, vyřešíme to ráno, pomyslela jsem si tehdy.
Ráno jsem vstala v 6, a vydala se kilometrovou cestou do hotelu a nevěděla jsem, co mam vůbec dělat. Napadlo mě zavolat front office manažerce, která mě měla ve výsledku na starost a měla jsem na ní číslo. Problém byl, že jsem jí volala v 7 ráno a očividně jsem jí vzbudila. "Péééétra it's 7 o'clock and móóóórning!!!!!" Tudíž ani od ní jsem se nedočkala nějaké pořádné informace (za to jsem se dozvěděla, že je 7 hodin RÁNO a jestli to vím!!!), ale aspoň už mi dala instrukce a řekla, ať na ní teda tak hoďku počkám, když s manažerem není řeč.
Chtěla jsem na ní počkat v hotelovém lobby, jenže v ten moment, kdy jsem šplhala do schodů, jsem potkala manažerku housekeepingu, která měla mimo jiné na starost i uniformy. Sama se divila, že to ještě nikdo nezačal řešit, ale že ona už to tam pro mě má připravené, a že mi zavolá, až tam přijde její kolegyně odemknout na předání. Byla strašně milá a úplně mi tím zlepšila náladu.
Zatímco jsem čekala na MNG front office v lobby, zazvonil telefon a já běžela celá nadšená pro uniformu do „prádelny“ (tak se tomu místu fakt říkalo, byl to soubor několika obrovských místností, kde byly obrovitánský pračky a mísil se tam smrad z močůvky a přehnaná intenzivní vůně pracího prášku). Samozřejmě jsem jí musela ale nejdřív vyzkoušet a podepsat papíry o převzetí. U mini stolečku seděla zástupkyně té housekeeping manažerky (té milé, co na mě nezapomněla), a hned mě vyzvala ke zkoušení. No jo, jenže ejhle, já zase přijela až v květnu, kdy je sezóna rozjetá, uniformy rozebraný a musíme to teda upravit, aby ti ty XLka, co nám tu zbyly, padly. Druhá manažerka housekeepingu zavolala na jednu postarší paní, ta okamžitě přiběhla a začala si prohlížet, jak vypadám v té EXTRA LARGE sukni, a do toho jí začala všemožně ohýbat, aby to vypadalo decentně. Sukni si pak ode mě vzala a během minuty ji na šicím stroji přetvořila k obrazu svému tak, aby mi padla. Tak uniforma hotová, tady nám to podepiš a hurá do práce.
To už na mě v kanceláři čekala FO manažerka, která mě rovnou poslala do recepce, ať se začnu zaučovat. Měla jsem už menší praxi z minulého října, když jsem v hotelu byla na dovolené a měla jsem možnost si všechno vyzkoušet. Jenže tohle bylo psycho, zajetá sezóna a plný hotel znamenalo mít na starost 267 pokojů a až tisíc hostů, do toho cestovky, požadavky delegátů, poštu, schůzky, VEŠKERÝ platby, restauraci, jídlo pro late check-in, objednat léky hostům, buzení, faktury, depozit za ručníky, klíče od trezorů, náhradní klíče a poplatky za ně, vylepování příjezdů autobusů na letiště od 16 cestovek, řešit přebookovaný hotel, ujetý autobus, zrušený let, nepotvrzené rezervace (specialita jedné české CK), aby mi někdo neuletěl s klíčema, zadávání všeho do PC, který byl celý v řečtině, zapomenutý telefon v letištním autobuse, nepříjemného číšníka, změnu pokoje, rozbitou klimatizaci, televizi, šváby na pokoji, volat uklízečky na úklid jídla, který převrátil nějakej malej kluk na zem v lobby, přijímat hovory od housekeepingu, že tenhle pokoj už je uklizený a tenhle ne, přepojování hovorů (když účetní věčně: „Petro, řekni jim, že tu dneska nejsem, prostě tu nejsem!!!!“) atd atd. A to jsem ještě já speciálně měla na starost všechny soc. sítě hotelu, hodnocení hotelu a dělat z toho analýzy hehe, no na první den dobrý šok, nebudu vám lhát :D Nicméně tu práci jsem si vybrala a těšila jsem se na všechno, co to bude obnášet.
Ten den měl směnu jeden z manželů (viz. článek o matraci :D), takže jsem se tam necítila tak moc jako vetřelec, nicméně další dva kolegové (holka a kluk) nebyli zrovna dvakrát přátelští. Ten druhý kolega se mě hned ujal, že mi všechno vysvětlí. To jsem samozřejmě uvítala, ale on začal mluvit naprosto o všem, a během hodiny mi přerecitoval snad veškerou administrativu, kterou takový 5* hotel vyžaduje, a mně se z toho úplně vařila hlava. Samozřejmě jsem si nepamatovala skoro nic. Navíc byl strašně nepříjemný. Když jsem se na cokoliv doptala, podíval se na mě jako bych spadla z višně a za celou dobu se neusmál. Kolega manžel mě z toho po necelé hodině konečně vysvobodil a řekl mu, že pokud nechce, aby mi praskla hlava, ať mě už nechá. Druhá kolegyně vypadala sympaticky, jenže když jsem se s ní dala do řeči, zjistila jsem, kde bude problém. Mluvila strašně, ale fakt strašně EXTRÉMNĚ potichu. V životě jsem takovýho člověka nepotkala, opravdu se ještě teď divím, že jsem nepotřebovala naslouchátko, abych rozuměla, co mi vlastně říká. Navíc se na mě celou dobu tvářila jako kaktus, a po chvilce jsem pochopila, že bude falešná jak kabelka MK z vietnamské tržnice. No budiž, mám tu ještě toho kolegu manžela z Ukrajiny, co umí ještě k tomu rusky a polsky a je to Slovan a má středoevropskou mentalitu, takže si budeme skvěle rozumět. Jenže naprostá většina naší klientely byli Poláci (a Izraelci, ale o tom později) a samozřejmě ho nenechali ani chvíli vydechnout a cokoliv potřebovali vyřídit, šli jeho směrem.
Odpoledne se měnila směna (jupíí!) a přišla kolegyně manželka a kolegyně Athéňanka. (Pardon, jestli máte v těch kolezích zmatek, ale opravdu je tu nechci jmenovat pravými jmény :D). Manželka byla nesmírně milá a ochotná všechno po tom Bručounovi znovu vysvětlit, a to samé Athéňanka. Strašně mě chválily a já měla fakt super pocit.
Přišel čas oběda, a tak mě kolegyně odvedla do jídelny pro personál. Čekala jsem nějakou útulnou místnůstku, kde si budou všichni u stolečku povídat, anebo se spíš překřikovat, jak je u Řeků zvykem. Opět jsem se strašně přepočítala a vůbec, po tom všem už jsem asi neměla mít žádné očekávání. Do jídelny pro personál se šlo přes prádelnu, bohužel procházelo se tou částí, která smrděla jako močůvka a mně se z toho v kombinaci nedostatku spánku a stresu z nového prostředí, zvedal žaludek. Když jsme vyšplhaly schody a došly do té slavné místnosti, málem jsem se pozvracela. Na asi tak sto let starém stole v mezipatře, kam vedla cesta z kuchyně bylo zbylé jídlo z buffetu (*nepochopte mě teď špatně, nebyly to zbytky, nýbrž to, co bylo připravené do AI buffet sekce, ale udělali toho moc a zbylo to), většinou to byly takové ty neoblíbené pokrmy jako špenát, brambory bez chuti apod., a tak to dáme personálu, že. 😊 V dalším mezipatře se nacházely nevzhledné ošklivé otlučené bílé lavice, kde se personál stravoval. (viz. fotka) Jeden člověk hulákal přes druhého, všichni tam kouřili, což v kombinaci s tím dusnem a výparů z jídla nebylo zrovna dvakrát ideální prostředí k vychutnání si oběda. Do toho tam poletovali mouchy a komáři, pár jich bylo rozpláclých na zdi :D Nejvíc mě na tom asi překvapil ten neuvěřitelný kontrast, 5* hotel, který je pro hosty vyšperkovaný, luxusní, čisťoučký, nádherný, radost pohledět a pak to behind the scenes pro zaměstnance…




No bylo mi jasný, že si asi budu muset začít vařit doma vlastní jídlo, protože tohle můj žaludek asi dlouho nedá. Večer jsem ze směny odcházela se smíšenými pocity, ale strašně jsem se těšila na práci s cizinci a pořád jsem (i přes to všechno) do toho vkládala obrovský naděje.
A o všech dalších pro a proti, šocích a překvapení zase v dalším článku, a věřte, je toho víc!! :D :D

Komentáře

  1. Petro, máš můj obdiv, já bych to asi nedávala. Tvé příběhy jsou čtivé, těším se na pokračování. A příhoda s bytem a matrací je také strašná, máš můj obdiv podruhé.
    Tak se drž a snad bude lépe. D.

    OdpovědětVymazat
  2. Pročetla jsem si tento i předchozí články. Je to zajímavé čtení. Určitě si přečtu i to další.
    Přeji ať se Ti daří !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  3. Hodně zajímavé čtení. Věřím, že to musela být hodně zajímavá zkušenost. :) Jak to tam je v zimě? Třeba u nás se teď hodně řeší dotace na fotovoltaiku a podobné věci, ale vlastně mě vůbec nenapadá, jak je to v Řecku se zimou? Je tam zima jako zima nebo je tam spíše jenom chladněji?: )

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Byt hrůzy aneb tvůj nový domov

Na začátek bych jen chtěla podotknout, že se tímto článkem v žádném případě nesnažím poškodit jméno hotelu, z toho důvodu ani nezmiňuju konkrétní jména. Píšu to spíš jen jako varování, jak to může být s prací v zahraničí, a že ne všemu se dá věřit, kord, když jedete na vlastní pěst, bez agentury či cestovky. Tahle situace pro mě byla trochu traumatická a v tomto článku se zdeka nedá vyjádřit reálná skutečnost. Jsou zkrátka věci, který byste si nejradši občas vymazali z hlavy. Co můžu ale s jistotou říct je, že mi tahle zkušenost strašně moc dala, otevřela oči a naučila mě se osamostatnit, nešílet, nezoufat, nevzdávat se, hned nebrečet a nehroutit se. Takže většina papírů hotová, následovalo podepsání smlouvy. Tak jsem se na to těšila, že mi bylo úplně jedno, že je to celý v řečtině a rozumim tak půlce toho, co je tam napsaný. Stala jsem se oficiálně zaměstnancem hotelu. (Pro ty z vás, co to neví nebo nepostřehli, pracovala jsem na pozici recepční a Guest Relations Agent.) Den

Práce a život na Krétě - šok, radost, noční můra?

Pracovní podmínky v řeckém zaměstnání na ostrově v hlavní turistické sezóně...  ...se většině Čechů budou zdát snad až nereálné. Práce 30 dní v měsíci, s jedním, maximálně dvěma dny volna, až ve 40 stupňovém vedru, 8-12 hodin, a takhle pořád dokola od dubna do konce října. Pak následuje zima. Buďto jste si našetřili dost přes léto a můžete v zimě cestovat, odpočívat a pobírat podporu od státu, v opačném případě musíte v tomto koloběhu pokračovat a třeba jít pracovat na olivové plantáže. Pokud jste měli zrovna smůlu a váš dědeček nevlastnil a tudíž vám nemohl odkázat žádná olivová pole, abyste mohli vy zaměstnávat ostatní na jejich obdělávání, budete muset opět poslouchat řeckého šéfa. A řeknu vám, to nebývá žádný med. Opět se vracím do roku 2019. Pokusím se vám přiblížit mé běžné pracovní dny v hotelu v Řecku v hlavní turistické sezóně. Článek může sloužit i jako otevření očí, že ne vždy se všechno zdá tak růžové jako v dovolenkovém ráji. Hotel, ve kterém jsem pracovala se prezentoval

DOPRAVA V ŘECKU

Zdravím z Řecka po dlouuuhé době s novým článkem! Jelikož mi chodí a chodilo spoustu zpráv, ať zase něco tvořím a píšu (protože co si budem, Řecko je pro nás Čechy občas jedna velká absurditka a kord pro Péťu, který se těch absurditek děje prostě víc, protože to jakýmsi záhadným způsobem přitahuje), rozhodla jsem se blog zase trochu oživit s tématy každodenního života a nástrah v Řecku.  Těch témat o kterých bych ráda psala jsou mraky, nicméně rozhodla jsem se vybrat to (pro mě v posledních dnech nejaktuálnější) a to jest téma "Doprava v Řecku."  Kdo v Řecku nebyl, jistě nechápe, co na tom může být probůh tak zajímavé. Ale pravdou je, že už jen z týdne na dovolené tady poznáte, že ta doprava tu dosti pokulhává. Obzvlášť pokud se vydáte na ostrov (a hlavně Krétu) a nedej Bože chcete jet na nějaký výlet autobusem. A jestli přemýšlíte o práci v Řecku, tak si buď pronajměte byt přímo naproti vašemu pracovišti a nebo rovnou auto, protože říkám vám na