Práce a život na Krétě - šok, radost, noční můra?

Pracovní podmínky v řeckém zaměstnání na ostrově v hlavní turistické sezóně... 

...se většině Čechů budou zdát snad až nereálné. Práce 30 dní v měsíci, s jedním, maximálně dvěma dny volna, až ve 40 stupňovém vedru, 8-12 hodin, a takhle pořád dokola od dubna do konce října. Pak následuje zima. Buďto jste si našetřili dost přes léto a můžete v zimě cestovat, odpočívat a pobírat podporu od státu, v opačném případě musíte v tomto koloběhu pokračovat a třeba jít pracovat na olivové plantáže. Pokud jste měli zrovna smůlu a váš dědeček nevlastnil a tudíž vám nemohl odkázat žádná olivová pole, abyste mohli vy zaměstnávat ostatní na jejich obdělávání, budete muset opět poslouchat řeckého šéfa. A řeknu vám, to nebývá žádný med.

Opět se vracím do roku 2019. Pokusím se vám přiblížit mé běžné pracovní dny v hotelu v Řecku v hlavní turistické sezóně. Článek může sloužit i jako otevření očí, že ne vždy se všechno zdá tak růžové jako v dovolenkovém ráji.

Hotel, ve kterém jsem pracovala se prezentoval jako 5 hvězdičkový. Vlastnila ho manželka bývalého (již zesnulého) majitele, který byl známý po celém Řecku a často se mu přezdívalo "otec či zakladatel řeckého turismu." Když zemřel, 3 hotely přenechal jeho 2. manželce a zbylých 16 jeho dětem z 1. manželství (já pracovala v jednom z těch tří). 

Má pracovní pozice se nazývala Guest Relations Agent (osoba zodpovědná za komunikaci s hosty, sociální sítě, recenze) a spadala pod oddělení front office, které vedla 40 letá bezdětná "slečna" typická Kréťanka s přehnaným zájmem o kosmetiku, takže si asi dokážete představit její make-up, který se skládal z minimálně 5 vrstev a v tom nesnesitelném vedru a vlhkosti vzduchu se jí vždy roztékal po celém obličeji až na krk. Tahle slečna (přezdívejme ji např. Meli) pracovala ve zmíněném hotelu již zhruba 10 let, tudíž byla přesvědčená, že ví, umí a řídí vše s ním spojené, ačkoliv nad ní stálo několik dalších výše postavených manažerů a samozřejmě paní majitelka. 

Jelikož jsem do hotelu jezdila každoročně několik let předtím, Meli jsem samozřejmě znala a považovala jsem jí za tu nejmilejší a nejhodnější fajn ženskou na celé Krétě. Vždycky si se mnou dala v kanceláři cigárko, kafíčko a mluvily jsme o všem možném - Řecku, Česku, Řecích, její sestře a bratrovi (kterého se mi dokonce snažila dohodit) a vždy mě chválila od hlavy až k patě - "Petro, ty máš tak krásné vlasy, jsi jako princezna!" - "Petro, to je nádherná košile, ten tvůj styl, no to je prostě nádhera!"- "Petro, ty jsi jako andílek, pořád se usmíváš!" No nemilovali byste takovou ženskou?! Dokonce mi zařídila jeden týden pobyt zdarma na konci října (sezóny) a vyzvedla mě z letiště!! Kámoška snů, no ne?

JENŽE...

...teď to byla moje šéfová, resp. moje vedoucí. Už z prvního dne, kdy jsem tam přijela pracovat, jsem si všimla jejího odlišného, spíše přísného a odměřeného výrazu. "Ooooo Petro ale my pro tebe nemáme ještě ubytování, proč jsi mi nenapsala, že přijedeš???!!!" (věděla to s několikaměsíčním předstihem a na zprávy věčně nereagovala, prý toho má moc a věčně z množství práce leží "on dz flór")

"Petro, teď jsi tady pracovně, budeš mě muset poslouchat na slovo! Mluvila jsi už s menédžrem??? A poslouchej, nepočítej s moc dny volna (škodolibý smích), je sezóna, wí ár ful ól dz tajm." Ano, s tím jsem počítala... jenže tentokrát v jejím výrazu nebyl vůbec žádný úsměv, žádný respekt, spíše jako kdyby mi tím říkala "já jsem tady ta šéfka a ty jsi jako co?" Falešný úsměv, sarkastický a odměřený výraz ji provázel už celou tu dobu a já tak pochopila, že to celé předtím byla jen pouhá přetvářka před "věrným hostem," nicméně teď už se konečně nemusí přetvařovat a předvede se mi v tom nejlepším světle.

První dny mé práce mě bavily, nejdříve jsem se musela zaučit na recepci, abych se dozvěděla všechno (naprosto všechno) o hotelu, a byla pak schopná klientům pomoct a vše jim zařídit. Líbilo se mi to mezinárodní prostředí a hlavně - konečně jsem si plnila svůj několikaletý sen - pracovat v Řecku. 

Jelikož Meli měla poměrně vážný zdravotní problém (nikdy nám neřekla s čím, ale na záchod chodila vždy do extra pokoje ve 2. patře, nikoliv na ty veřejné v lobby), řídil recepci a rezervace společně s ní mladý Řek, poměrně spravedlivý a příjemný - říkejme mu třeba Labris (pravá jména zde nechci zmiňovat, jistě chápete). Labris (na rozdíl od zbytku mužského personálu) neměl sexistické narážky, nevyprávěl nepochopitelné řecké vtipy a na nikoho nekřičel. Když jsem mohla, raději jsem všechny věci řešila s ním, protože kdykoliv si člověk jen dovolil přijít do kanceláře Meli, musel si vyposlechnout všechny narážky jako "co to máš pro kristovo rány na tý hlavě (trčící vlas)" nebo jak je všechno špatně, a nikdo jí neposlouchá, je jí vedro a má hodně práce (padá z toho on dz flór), jak jí štvou všichni hosti a jak je nesnáší (ačkoliv když za ní přišli, byla to opět ta nejsladší Meli v celém Řecku), jestli víme, co to znamená mluvit každý den s právníky z Athén, a neustálý problém s tím, že Petra se nemaluje (to, že můj obličej na make-up reaguje tvořícím se akné jí bylo úplně šumák). Vzpomínám si, jak jsem jednou přišla do práce a v její obrovské kanceláři (kam recepční a portýři chodili kouřit, dávali si tam své osobní věci a oblečení a vysedávali tam a pili kafe) bylo takové malé zrcadlo a já se do něj podívala, abych si upravila ty trčící vlasy z drdolu, co jí tak strašně lezly na nervy. Víte, ono když jdete ve 36 stupních za silného větru x kilometrů pěšky od vašeho domovu do práce, tak ten drdol nevydrží, ani kdybyste si na něj napatlali 30 tun spreje na vlasy. Jenže podívat se do toho zrcadla byla osudová chyba. Ten řev, co následoval si neumíte představit. "No to si snad děláš pr*el??????!!!! Přijde ti normální se dívat v kanceláři své nadřízené do zrcadla??? Tohle by sis taky troufla u českého šéfa, co??? Netroufla, viď??? Pochop to, že už nejsi host, teď tu pracuješ!!! Oh bože ta holka... musím si jí tady převychovat" Ale pozor, tohle bylo každý den. Vždy si někoho vybrala a celý den na něj řvala, že to dělá celé špatně (ačkoliv to udělal přesně podle jejích pokynů) a že není informovaná (ačkoliv na SMS nikdy nereagovala a vzhledem k tomu, že byla nemocná a měla hodně práce, jsme si nikdo netroufli jí volat pozdě večer). Dokonce jsem byla seřvána i za to, že když si syn jedné ruské klientky udělal úraz při uklouznutí u bazénu, a já zavolala lékaře, vše to zapsala do knihy úrazů, do denního reportu, řekla to všem kolegům a speciálně to oznámila i manažerovi, ale neřekla jsem to JÍ, takže jsem to vlastně celé udělala špatně. (Meli v dobu, kdy se to stalo nebyla v kanceláři a přišla až druhý den ráno, kdy jsem neměla směnu.) Když Labris Petře nabídl vlastní kancelář, protože si v recenzích vedla dobře a na Trip Advisoru se to hemžilo pozitivními recenzemi, Meli zpozorněla a rychle upozornila na nějakou mojí chybu. Nikdy jsem nechápala, proč mi tu práci nabízela, když dělala všechno pro to, aby mě odtamtud vyštípala. Později jsme se s kolegyní shodly na tom, že se zkrátka bála toho, že by někdo mohl být lepší než ona. Meli totiž nesnášela vše nové, mladé lidi (hlavně mladé ženy a nedej bože cizinky), což se bohužel odráželo na celém systému rezervací. Úmyslně vše dělala tak, aby to nikdo jiný nezvládl, nebo aby zkrátka nevěděl, jak to dělá. 20 škrtanců, vše 5 krát vytištěné v jiné verzi, v systému chyby a mezery a nejlépe vše řešit přes telefon nebo face-to-face, přece to nebude psát, to by taky mohl někdo napadnout, že? 

Meli byla přesvědčená, že zná každou národnost od hlavy až k patě, takže mě velmi ráda poučovala i o mé rodné zemi. Což jsem samozřejmě nesnášela, protože to, co o Češích říkala, v naprosté většině případů nebyla pravda. Prý že Češi strašně lžou a neví, co si zaplatili, jsou zmatení, ale zaplať pánbůh neumí moc anglicky, takže se nehádají a proto je má ráda.

Obecně jsem získala takový dojem, že někteří Kréťani velmi rádi poučují a jsou přesvědčeni, že ví všechno nejlépe. Budou vás poučovat o všem možném, od vaší rodné země a národnosti po původ vašeho jména (které je samozřejmě VŽDY ve všech případech řecké i kdybyste se jmenovali třeba Přemysl). Velmi si potrpí na tradice a věří na různé pověry. Zajímavé je, že většina z nich, na které mě přátelé z Kréty upozornili, se pak opravdu stala. Kamarádka Kréťanka viděla jednoho dne motýla, což znamená, že někdo brzy zemře. O několik měsíců na to náhle zemřel její rodinný přítel. 

Ale ještě zpět k Meli... v zimě jsem se sešla s kolegyní Fani a dozvěděla se, že Meli neměla problém jen se mnou, ale i s Fani. Meli totiž společně s Nikosem (recepčním) brali úplatky za upgrade pokojů, nicméně nikdy je nezaznamenali do systému. Kolegyně Fani na to přišla a Meli ji brzy nato z hotelu vyštípala. Meli totiž byla neuvěřitelně vypočítavá a chytrá. Jelikož jí bylo jasné, že Fani by to oznámila majitelce a s Meli by byl konec, předběhla jí. Meli nakecala majitelce všechno možné i nemožné, že Fani nepracuje, chodí do práce opilá, a že si vymýšlí a lže. Jak to dopadlo si asi domyslíte sami... :-) Nutno podotknout, že každou sezónu se na recepci vždy téměř kompletně vymění celý personál.

Ale teď už dost o Meli, jistě vás zajímá i vše ostatní okolo práce v Řecku.

Tak tedy, o volno musíte doslova žebrat (pokud si na začátku sezóny nedomluvíte 1 den volna každý týden, což je VELMI vzácné). Hah, teď si představte, jaké to bylo žebrat u Meli o volno :))). Ačkoliv práce 30 dní v měsíci není tak úplně ve shodě s řeckým zákonem, všichni to všemožnými způsoby obcházejí. Řecký stát to samozřejmě ví a tudíž reaguje tak, že do hotelů posílá kontroly z pojišťovny, tzv. IKA. Existují tedy 2 výtisky směn (prógramma) - jeden oficiální pro IKA a neoficiální pro zaměstnance (ten platí). Když vám do recepce zavolají z vedlejšího hotelu, že je v okolí kontrola, musíte začít jednat a upozornit celý resort. Ten kdo daný den nemá být v práci prostě musí okamžitě zmizet a nebo se převléct a dělat, že je host. Jednou jsem tohle zažila v momentě, kdy jsem měla provázet skupinku delegátek z české CK, takže si představte ten adrenalin.

Průměrný plat v sezónní práci v Řecku je 800€. U některých solidních hoteliérů lze najít práci s platem nad 1000€, nicméně je třeba mít již zkušenosti v oboru a hodí se i certifikát (baristický, potravinářský, apod.).

Rovněž je nutné nasbírat tzv. "ensyma," abyste poté dosáhli na podporu v nezaměstnanosti v zimě. Což bývá v době covidu (kdy je otevřeno méně měsíců a žijete ze dne na den se strachem, že to opět zavřou) častý problém a bohužel vím i o případech, kteří na to nedosáhli a v zimě neměli pomalu z čeho žít.

Je lehké najít v Řecku práci?

VELMI ZÁLEŽÍ. Všichni víme, že nezaměstnanost v Řecku nabrala za posledních 10 let neuvěřitelných rozměrů, a že dlouhodobě drží prvenství v žebříčku nejvyšší nezaměstnanosti států EU. Nicméně pokud máte známé, máte i práci. Bez známých se v Řecku opravdu neobejdete. Rovněž najít práci v turistickém sektoru není natolik těžké jako najít práci po celý rok s takovým luxusem jako máme my v Česku - tedy volným víkendem. O tom se většině Řeků může jen nechat zdát. Státním pracovníkem se nemáte šanci stát, pokud nemáte známé nebo pokud nejste velkým fanouškem zrovna úřadující vlády. Znala jsem Řeka, jenž přišel o otce, když byl ještě malý a jeho matka zůstala sama s 2 dětmi. Slíbila jistým politikům, že je bude volit a oni ji na oplátku přislíbili, že když vyhrají, dají jí práci ve státní správě. Když jste cizinec a neumíte řecky, vaše šance se ještě snižují. V cestovním ruchu se obejdete s angličtinou a vašim rodným jazykem, ale pokud hledáte práci v kanceláři s rozumným orário (pracovní dobou) a důstojným platem, naučte se řecky. A seznamte se s co nejvíc lidma. Mám v Řecku kamarádku z Moldávie, která se konkrétně na Krétu přestěhovala kvůli lásce. V létě pracuje v obchodě s oblečením v turistickém letovisku a v zimě pobírá podporu od státu. Tento rok však díky již zmíněným "ensyma" na podporu nedosáhla a tak se snažila najít si práci v zimě. Našla inzerát v novinách na jisté překlady z ruštiny do angličtiny. Na inzerát zareagovala a domluvili si schůzku s inzerujícím. Na zastávce autobusu. Když na místo dorazila, chtěla mu ukázat certifikáty, povolení k pobytu, ale on se jí zeptal, jestli může pracovat večer nebo v noci. Překládat v noci? Dost podezřelý. Po pár minutách z něj vylezlo, že spolu musí jet do hlavního města Heraklionu, aby se viděli s nějakým chlápkem a tam domluví detaily. A že ten chlápek vlastní moc pěknej podnik. Už vám to došlo? Samozřejmě šlo o prostituci. Má kamarádka se vyděsila, s podivným chlapem se rychle rozloučila a utíkala domů, kde se rozbrečela. I tohle je Řecko. A obzvlášť chci tímto varovat dívky ze států bývalého SSSR a Východního bloku, a hlavně rusky hovořící. 

Nechci, aby tento článek byl nekonečný, ovšem na závěr přidávám vtipný zážitek z hotelové recepce s izraelskou klientkou:

Jednou za mnou přišla jedna izraelská dáma ve středních letech. Zrovna přijela, ještě se nestačila ani rozkoukat, dokonce ani pokoj ještě neměla přidělený a už začala smlouvat. Jako na trhu. Její pokoj jsme ještě neměli připravený a tak ve zbytku času se mě snažila nejrůznějšími způsoby přesvědčit, že je velice bohatá, a že v Izraeli má vždy tu nejlepší péči, že se tam cítí jako královna, a že kdybych někdy viděla jejich klimatizaci v Tel Avivu, tak bych si přišla jako tučňák, jak jí tam maj vymakanou. Najednou se ke mně naklonila, přečetla si mojí jmenovku na košili a spustila "PETCHAAA? To je kraaaaaasne jméno, veeeeery bJutifUl!!! Petcha?? Aj choup jů faund mí gud rUm!!! Aj wónt gud rum! Aj wont tu sí dzí oušn!!!!"

Jo, oušn v Řecku. Uměla jsem toho pro hosty zařídit dost, ale vykouzlit oceán v Řecku jsem fakt neuměla. Celá ta situace mi přišla tak komická, že jsem se (snažíc sebevíc potlačit smích) rozhodla hrát s ní a začala jsem jí podobným tónem, jakým mluvila se mnou, přesvědčovat, že když je to tak vážená lejdy, tak dostane dz BEST RUM in dz hotel, a že ten oceán tam samozřejmě bude, o tom není pochyb. Samozřejmě jsem se celou dobu modlila, ať jí v rezervacích fakt přidělí rům s výhledem na moře, protože jinak by na mě tahle paní mohla seslat nějakou izraelskou kletbu nebo by mě nedej bože zavřela do toho jejich izraleského penguin mrazáku. Ačkoliv když už lejdy věděla i moje jméno, špatná recenze jako zaručené peklo by bohatě stačila.

pracovní oběd :-))))